Před několika měsíci odstartovala smrt George Floyda raketový nárůst popularity hnutí Black Lives Matter. Není to hnutí nové a proti policejní brutalitě na černošských lidech protestuje od roku 2013. Sice ho podpořila třeba i taková Hillary Clintonová, ale celosvětový fenomén se z něho stal až v tomto roce.
Nestalo se sice nic, co by se bohužel nedělo i v předchozích letech, ale společenská situace zřejmě dospěla do bodu, kdy bylo snadné z toho udělat módu, něco co je in. Postupně se ale móda zvrhla v téměř povinnost. V něco, s čím se neodvážíte vyjádřit nesouhlas. V rámci boje za rasovou rovnost začaly protesty nabírat charakter pouličních válek a šikany všech, kteří takzvaně nezvedli pěst. Nesouhlasné příspěvky se začaly mazat na sociálních sítích, popel na hlavu si začaly sypat různé hvězdy nebo dokonce policisté.
Ale za co? Proč vlastně je tak agresivně vynucován náš souhlas s něčím, co ve své podstatě naprosto pošlapává hodnoty na kterých jsme vyrostli?
Oblíbenou mantrou je to, že bychom měli odčinit náš vliv na zotročování černých obyvatel Afriky. Přitom je všeobecně známé, že na tomto obchodě se bohatě podíleli nejen Arabové ze severu, ale i samotní Afričané na celém svém území. Mnoho otroků bylo naopak bílých. Ti končili v podpalubích lodí jako veslaři, nebo třeba jako součást tamních harémů. Nakonec to byli právě běloši, kdo začal oficiální konec otroctví prosazovat a vymáhat. Přesto se nyní jistá skupina lidí zaštiťuje jakousi bílou kolektivní vinou, která je opravňuje ke znevažování všeho, na čem naše západní křesťanská civilizace stojí. Bourají se sochy, přepisuje se historie, strhávají se obrazy lidí, bez kterých bychom tady třeba dnes ani nebyli. Vědců, lékařů, vojenských velitelů.
Považuji to za plivnutí do tváře všem našim předkům, kteří za vlastních nemalých obětí pro nás tento svět budovali. Stálo je to obrovské úsilí, kterého bychom si měli vážit. Protože vážit si vlastních kořenů a tradic je naprostý základ pro další existenci naší kultury. To, že sami sebe budeme sebemrskačsky označovat za původ všeho zla a tolerovat násilí na nás samých způsobí, že svět který známe a měli bychom ho předat našim dětem přestane existovat.
Za čí ideály klečí královsky placení fotbalisté jako zmoklé slepice?
Přemýšlím, jak je možné, že třeba právě taková fotbalová federace vydá „doporučení“ před každým zápasem klečet a nikomu to není divné.
Klečet za co? Za ty vypálené čtvrti měst, zničené sochy a vyrabované obchody? Neměl by být sport o něčem jiném než o kádrování lidí podle barvy kůže? Neměli bychom spíš bojovat za to, aby se v rámci fair play přistupovalo ke všem lidem stejně? Já jsem rozhodně pro.
Autor: Jana Marková
